Celodenní přednáška je zaměřena jazykovou politiku významných států, jakožto součásti širších konceptů kulturní politiky, národnostní politiky a politiky vůbec. Obecně demokratizační tendence mají v jazykové oblasti řadu specifických rysů: a) zrovnoprávnění jazyků ve vztahu ke státu (škole, úřadům apod.) bez ohledu na jejich rozvinutost a postavení příslušné národnostní menšiny, b) odmítnutí monopolu jedné společenské vrstvy či skupiny, instituce (např. církve) na utváření slovní zásoby a jazykových norem spisovného jazyka, c) ocenění jazykových a žánrových kvalit běžného jazykového projevu lidu, d) respekt k individuálním jazykovým zvláštnostem, pokud nebrání komunikativnosti sdělení, e) zjednodušení jazykových norem a zpřístupnění jazykové kultury. Součástí demokratizačních procesů je i přímá podpora rozvoje nerozvinutých jazyků (např. romštiny). Protipólem jsou p.j. diskriminující, asimilující a centralizující, které vesměs brání přirozenému rozvoji jazyka a vytěsňují jak minoritní jazyky, tak nekodifikované jazykové formy na okraj společnosti (viz diskriminace sociální, asimilace). Nejživější je p.j. v zemích s dosud živým národnostním problémem. Ke změně státní jazykové politiky dochází zejména v období prudkých společenských změn. Lektor je specialistou na politickou a historickou geografii. Účastníci obdrží osvědčení o absolvování akce.
