Může se zdát, že psaní článku o volbě střední školy na konci jara je jaksi mimo sezónu – vždyť letošní přijímací proces se již rozběhl a ti, kteří se budou hlásit v příštím roce, mají na rozhodování ještě spoustu času. Přesto mám za to, že je ideální čas se zamyslet, jaké jsou klíčové faktory, které ovlivňují to, na jakou střední školu mladí Češi zamíří.
“Aby mě to bavilo”, “aby mi to zajistilo dobrou (= dobře placenou) práci, až tu školu dodělám”, to bývají nejčastější odpovědi teenagerů, když se jich ptám na to, podle čeho si vybírají studium. OK, ale je tomu opravdu tak? Kolik lidí ve vašem okolí vám přizná, že na určitou střední školu šli prostě proto, že se tam hlásil kámoš ze třídy, nebo tam chodí sourozenec, nebo někdo jiný, koho alespoň trochu znají? Že obor samotný či uplatnitelnost v něm zase takovou prioritu tehdy neměl? Kolik lidí si po spoustě let vybaví nervozitu, nejistotu a obavy z první cesty do lavice na střední škole? I těm největším suverénům a extrovertům možná v hlavě zahlodala pochybnost, jak zapadnou mezi nové spolužáky. Jen málokoho totiž něco baví natolik, aby mu bylo úplně jedno, jak ho vnímá jeho okolí. Mnozí z dospělých klientů Info Kariéry opustili dobře placené pozice také proto, že jim sebevyšší výplata nekompenzovala vzájemné vztahy na bodu mrazu mezi kolegy na pracovišti. Na našich workshopech vyjadřují deváťáci velmi často obavy z nového neznámého prostředí a (ne)přijetí od ostatních. Mnohem častěji než to, zda budou zvládat učení, úkoly, nebo praxe.
Na internetu lze prý najít všechno. Ano, střední školy, ať už zvládají svůj marketing lépe, nebo hůře, zevrubně informují o svých oborech a aktivitách. Nicméně jsou informace, které se nikam ani pořádně napsat nedají – působí pak totiž jako prázdné fráze a klišé (o otevřené komunikaci, spolupráci, respektu atp.) Přesto se podle mého názoru implicitně vypozorovat dají – kromě toho, že některé se šíří v podobě klepů a pomluv samy – během dnů otevřených dveří a veletrhů je pro mě velmi zajímavé pozorovat, jaký způsobem mezi sebou komunikují pedagogové, jak komunikují a spolupracují se studenty, kteří při těchto akcích pomáhají. Proklamovaný respekt pak můžete vidět na vlastní oči. Možná namítnete, že se tohle dá zahrát, nacvičit jako divadelní představení, přesto se podle mě tato podprahová informace o atmosféře nedá na těchto akcích zcela přehlušit.
To je i důvod, proč Info Kariéra jako spoluorganizátor festivalu Posviť si na budoucnost vždy usilovala o co největší zapojení samotných studentů do akce – třeba prostřednictvím studentského parlamentu. O to víc mě mrzí, že letos festival Posviť si na budoucnost neproběhne tak, jak ho známe. Koronakrizová opatření vyvolala strachy a jiné priority, byť se sám sebe ptám, co by mělo být prioritnější, než pomoci mladým lidem s výběrem školy, kde se nejen něco naučí, ale velmi pravděpodobně naváží i přátelství nebo i vztahy na celý život, často společně se spolužáky rozjedou projekt či kariéru…
Pokud jste dočetli až jsem, slibuji že se pokusíme nadále pomáhat a podporovat všechny aktéry ke společnému nasvícení budoucnosti a prozkoumáme i jiné cesty než je dvoudenní velká akce v DEPO2015 pro několik tisíc lidí.
-Michal Parlásek-
